﻿&editionNumber=35
&editionVolume=3610

&centralHeader="BOJ O ZÁSOBOVACÍ TRASY V AZOVSKÉM MOŘI ZUŘÍ"

&mainArticleHeader="NÁMOŘNÍ POTYČKY V AZOVSKÉM MOŘI SÍLÍ"

&mainArticleText="18. srpna – Německé dělové čluny MAL-1 a MAL-2 se dnes ráno na otevřeném moři střetly s dvojicí sovětských dělových člunů. Okamžitě se projevila větší účinná vzdálenost těžkých 88mm děl na větších německých plavidlech. Jejich hmotnost a pancéřování zároveň poskytovaly stabilní palebnou platformu. Sovětské BK-123 a BK-133 byly během několika minut potopeny, aniž dokázaly dosáhnout jediného zásahu. Němci zajali čtyři sovětské námořníky.

Po několika relativně klidných dnech zaútočila 22. srpna německá ponorka U-24 na sovětský hlídkový člun SKA-0188, který vlekl dvě mnohem menší výsadkové lodě s několika členy posádky. Hlídka musela vleky opustit, aby mohla manévrovat a pokusit se zasáhnout vynořenou ponorku. Pod silnou palbou byla nucena ustoupit a vojáci ve výsadkových člunech padli do zajetí. Němci hlásí šest zajatců a oba čluny následně potopili náložemi.

Odpoledne 30. srpna podnikly části Černomořské flotily nájezd dělových člunů do Taganrožského zálivu. BK-311 a BK-313 vysadily údernou skupinu a vyměnily si palbu s německým MAL-1. Německý člun, který už dobře znal možnosti sovětských plavidel, opět využil silnější výzbroj a menší protivníky těžce poškodil. Boje o pobřežní zásobovací cesty pokračují a obě strany nasazují námořní i letecké síly, protože kontrola Azovského moře přímo ovlivňuje zásobování kubáňského předmostí."

&secondaryArticleHeader="ZÁDY K ČERNÉMU MOŘI"

&secondaryArticleText="Německá 17. armáda a rumunská 3. armáda pod velením polního maršála von Kleista stojí nyní zády k Černému moři. Jako skupina armád A musí udržet Modrou linii na Tamanském poloostrově proti očekávanému mohutnému útoku dobře zásobených a připravených sovětských armád, podporovaných plnou silou VVS a sovětské Černomořské flotily. Němci proto pro rozsáhlé zásobovací a případné evakuační operace povolali veškeré dostupné kapacity Kriegsmarine. Obchodní lodě jsou převáděny k přepravě německých a rumunských vojáků uvázlých na Kubáni.

Odměnou za přežití očekávané sovětské ofenzivy má být čtyřkilometrová plavba přes nevyzpytatelné vody Černého moře. Sovětské kavkazské síly přitom vyvíjejí stále větší tlak, denně doplňují stavy a připravují útok proti jihozápadní části Modré linie.

Plná síla Luftflotte 4 činí každý sovětský zisk drahým. Sověti však prokázali, že dokážou Němce stále výrazněji překonávat výrobou i zásobováním. Mnohé továrny a důležitá zemědělská střediska v znovudobytých městech Krasnodarského kraje obnovila provoz jen několik týdnů po návratu do sovětských rukou. Do válečného úsilí se zapojilo i obyvatelstvo a Rudá armáda se po téměř katastrofě u Stalingradu stala jednou z nejsilnějších armád světa. Naděje na německou protiofenzivu z kubáňského předmostí mizí spolu se zhoršující se situací na severu u Panther-Wotanovy linie.

VVS pod velením generála Veršinina má nyní k dispozici kvalitní letiště a plynulé zásobovací trasy. Samotné množství letounů a záloh může německý odpor zahltit. Příliv letadel z Lend-Lease však přináší i problémy: neznalost zahraniční techniky vede k chybám, které vyřazují jinak schopné sovětské piloty. Němci navzdory logistickým potížím zůstávají silným protivníkem. Zkušenost jejich stíhacích pilotů a podle mnohých lepší taktika vysvětlují úspěchy Bf 109 a Fw 190 nad Kubání. Luftwaffe má značný podíl na tom, že Modrá linie na Tamanu vydržela tak dlouho; bez blízké letecké podpory by německé pozemní jednotky Rudá armáda pravděpodobně smetla. V příštích týdnech bude tvrzení o nedobytnosti Modré linie podrobeno nejtěžší zkoušce."

&fakeArticle1Header="BOJE V ITÁLII POKRAČUJÍ"

&fakeArticle2Header="SPOJENCI ZVYŠUJÍ TLAK VE STŘEDOMOŘÍ"